Rozcvička a strečink

Důležitou součástí tréninku karate je rozcvička a strečink. Mají plnit tři významné funkce:

-naladíme se na trénink
-protáhneme a uvolníme si svalstvo i ztuhlé šlachy a staneme se pohyblivějšími
-připravíme se na určité cíle tréninku (technika,síla, výdrž)

Žádný z uvedených bodů bychom neměli podceňovat. Všichni máme za sebou různé každodenní problémy, které mohou při tréninku rozptylovat. Během rozcvičky se postupně začneme soustřeďovat na trénink, psychicky a fyzicky se připravovat na výkon, který nesouvisí s našimi každodenními starostmi. Po skončení rozcvičky bychom měli být připraveni a koncentrováni na samotné karate.
Rozcvičkou bychom měli pokaždé začínat, abychom se připravili na trénink. Je všeobecně známé, že po rozcvičce se cvičí lépe než za „studena“ a i riziko zranění je menší, obzvlášť, když cvičíme v místnosti, kde je chladno. Nikdy se nemá začínat příliš těžkými nebo namáhavými cviky, tempo musí být na začátku mírnější, později můžeme intenzitu zvýšit. Průběh rozcvičování by měl být takový, aby bylo současně i aerobní (aby se zvýšila činnost srdce a oběhového ústrojí). Rozcvička neplní funkci posilování, neprovádíme tedy intenzívní posilovací cviky a snažíme se procvičit celé tělo rovnoměrně. Doba trvání rozcvičky je velmi individuální a má se přizpůsobit požadavkům toho, kdo se rozcvičuje. Mladý organismus se připraví rychleji, starší o něco pomaleji. Stačit by mělo 10-15 minut, protože rozcvičování pokračuje i samotným cvičením karate. Při rozcvičce se fantazii meze nekladou, důležité je, aby splnila svůj účel. Někdy je dobré změnit zažitý systém a zahrát si například basketbal nebo fotbal, což může být taky velmi dobrá a hodnotná rozcvička, ovšem pouze za předpokladu, že se jí aktivně účastníme a zapojujeme se do hry.
Zvláštní problém je rozcvičování při závodech, protože závodník nastupuje po dlouhých přestávkách a musí se pokaždé znovu rozcvičovat. Proto je vhodné mít na kimonu např. oteplovačky, aby bylo tělo udržováno v teple. V žádném případě nemůže karatista mezi jednotlivými zápasy zůstat v nečinnosti.
Protahovací cvičení bychom měli pomalu stupňovat až do potu tváře (těla). Cviky na pohyblivost musíme provádět pravidelně (nejlépe denně), jinak není možné dosáhnout maximálního pohybového rozsahu. Krajní (maximální) polohy můžeme cvičit až po důkladném rozcvičení a prokrvení příslušné části těla. Bolest signalizuje hrozbu poškození některé části těla, přemáhat bolest násilím je hloupost.
Největší předpoklady na rozvoj pohyblivosti jsou v dětství. Pokud se pohyblivost systematicky nerozvíjí, tak se zvyšujícím se věkem dochází k její postupné ztrátě. Pohyblivost se ale může začít zlepšovat v jakémkoliv věku, za předpokladu, že cvičení je systematické a promyšlené. Nejlepší a hlavně bezbolestné jsou ovšem výsledky, když se s přípravou začne co nejdříve.

Jak dělat strečink můžete vidět na obrázcích z knihy „Karate“ od Františka Šebeje.